Naprostá prázdnota

19. června 2012 v 16:59 | Danielle |  Deník

Prázdnota. Tma. Otupělost. Stereotyp. Tohle vše teď cítím. Vlastně ani nevím jestli ještě vůbec něco cítím. Už asi čtrnáct dní vše dělám automaticky, aniž bych si cokoliv uvědomovala. Nevnímám. Necítím. Nežiju...



Jsem typ člověka, který se nesmí nudit. Ve svém životě potřebuju akci, vzruch a novinky. Poslední dobou je však můj denní plán pořád stejný:

Vstanu v pět hodin, neboť jsem toho názoru, že spánek je ztráta času. Nasnídám se, obléknu, učešu a vyčístím si zuby. Vždy v tomto pořadí. Dřív jsem chodila od šesti do sedmi hodin plavat, ale náš městský bazén je teď v rekonstrukci a tak jsem většinou na internetu. Potom jdu do školy. Tam si odsedím šest až devět hodin, záleží na dni. Potom jdu na oběd a záhy na nějaký kroužek. Každý den kromě pátka nějaký mám a vracím se a ž kolem sedmé nebo osmé hodin. Doma se najím, osprchuju a alespoň do těch deseti až jedenácti hodin se pilně učím. Kolem jedenácté hodiny jdu s nechutí spát, protože vím, že zítra to bude naprosto identické.

Takhle to jde den po dni a já už jsem zoufalá už asi čtrnáct dní. Potřebuju změnu, akci... prostě cokoliv. Musím se vytrhnout z toho stereotypu. Často si představuju jak si sbalím alespoň na týden věci a prostě vypadnu, ale mám své povinnosti a úkoly a navíc písemkové období ve škole. Doufám, že se začátkem prázdnin se to celé změní a já zas budu moci volně dýchat...

Zažila jsi někdy něco podobného? Prožíváš něco podobného právě teď?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama